Přátelství
Vezmi si přátelství,
ušité na míru.
Muže byt z kamene,
a, nebo z papíru.
Může mít roviny,
a nebo okolky.
Ale je pro kluky
a hlavně pro holky.
Může být o lásce,
a nebo o spěchu.
Vyklouznout z kapradí,
skrčit se bez dechu.
V očičkách rozpaků.
Směje se na víčku.
Váhá jen chviličku,
a je tu, človíčku.
I když dneska venku slunko svítí,
pro mě ale pořád uvadá to kvítí,
co má tolik barev, svou krásu,
já marně už čekám na tu svojí spásu.
V přátelství píchla jsem se hluboce o trn,
prý špína jsem, možná bych měla jít pod drn.
Jako ta Růženka, co o trn se poranila,
pak ve spící krásku se proměnila.
Jenže ona měla to štěstí,
že si pro ni přijel princ, co ji osvobodil,
zbavil ji toho hrůzného prokletí
a polibkem ji probudil.
Jenomže já nejsem Růženka, ani zakletá,
to jen jednou osobou prokletá.
Křivdy se hodně špatně snáší,
proč ten člověk nejdříve své obvinění nezváží?
Vím, že nikdo nejsme neomylní, bez viny,
i ten nejlepší člověk dělá velké chyby.
Člověk se plete, to se přece může stát,
proč ale všechno zlé mi musí hnedka přát?
Možná proto, že mě trochu zná a leccos ví,
přesně ví, jak radosti a štěstí mě zbaví.
Jasně, že je to její jen taková malá pomsta,
vím určitě, že také nejsem jedna ze sta.
Byla jsem hloupá, když jsem se otevřela,
vždy při příteli stojím, a vše jsem jí svěřila.
Možná nebyla přítelem, ale jen kamarád,
co ve skrytu duše mě vlastně neměl vůbec rád.
Ztratit kamarádku, těžko říct,
zda je to horší, než ztratit kamaráda,
já věřila jsem jí a měla hodně ráda,
nevím, co už napsat víc.
Přátelství je jako sníh,
jak přijde a napadne,
hned zase odejde, opadne
a ze rtů mizí smích.
Bolí to stejně jako láska,
i z této bolesti, se Vám udělá vráska.
Je to také šrám na srdci,
kdy převládne smutek, hořkost a není pomoci.
Ale jak se říká, čas nám ukáže,
co všechno se může a dá změnit,
vždyť spousty věcí dokáže,
bolest a trápení ve štěstí proměnit.
Jen tu délku nikdo neovlivní,
zřejmě podle toho, nakolik jsme vinní...
...Skutečné Přátelství...
Mít v dnešní době skutečného přítele,
je to snad nemožné?
Když se kamarádí muž se ženou,
prý to moc dobře nefunguje,
protože se jeden do druhého zamiluje.
Když kamarádí žena se ženou,
časem to stejně k hádkám doženou,
jedna prý tu druhou zradí,
dlouho se pak nekamarádí.
(a někdy je to napořád)
Když se chlapi nepohodnou mezi sebou,
vyřeší to rázem, hned se servou.
Pak si zajdou na panáka někde v hospodě
a rázem je zas všechno v pohodě.
Mít opravdového přítele
je fakt skvělá věc,
když nám není vesele,
zajdeme k němu na pokec.
Člověk se vždy může na něj spolehnout,
když chmury, starosti a bolesti dolehnou,
má vždycky pro nás pochopení a vlídné slovíčko,
i pouhé vyslechnutí dokáže zahřát znovu srdíčko.
Jenomže se někdy právě stává,
když zrovna život lekci dává,
že přítel, kterému jsme věřili
a svá trápení mu svěřili,
teď všechno je to pryč
a nám nezbývá, než si vzít rýč.
A raději jít a vše hned zakopat,
ať už se to nemůže opakovat,
neboť zrada pěkně dlouho bolí,
někdy se snad ani nezahojí.
Když Vám přítel do zad nůž vrazí,
jak pak jsme mu byli asi drazí?
...Přátelé...
Obejmu tě a řeknu:
Neplač už! Pššt! Zase dobře bude!
Všechno od ruky zase ti půjde...
Obejmu tě a pohladím
Něžnou pusu dám ti na líčko
Ty si moje sluníčko
A to přece nepláče...
Obejmu tě a úsměv zas na rety ti vykouzlím
Zase se budeš smát,
A nebudeš se další lepší lásky bát.
Obejmu tě a řeknu,
Jak ráda tě mám
A že za tebe život schopna jsem dát!
...Pro moje přátele...
Ležím takhle na sluníčku,
opaluju záda,
přitom myslím na lidičky,
který mám tak ráda.
Na všechny ty osůbky,
co mě drží nad vodou,
který,když mi není nejlíp,
vždycinky mi pomohou.
Jsem-li na dně,
tak si na mě
najdou vždycky čas,
Vyslechnou mě,
pohladí mě,
"to se spraví zas."
Tímto chci jim říci "dík"
a že jsem jim vděčná...
"Vy jste moje sluníčka
a jen tak se vás nevzdám!!!"
..Chyby...
Udělala jsem chyby,
Teď za ně pykat budu,
V pekle za ně smažit se budu....
Já to tak nechtěla, takhle přece ne,
Nesmí, takhle to nedopadne,
Proč je tak těžký najít tu tenkou linku přátelství?
Teď naříkat můžu, nic mě nespasí...
Tohle se nemělo stát,
Takhle jsem to nechtěla,
Teď můžu se jenom bát,
Že ztratila jsem anděla...
Ten anděl má kvůli mě teď potrhaný křídla,
Vyspravit mu je může jen moje síla,
S kterou budu zase bojovat,
Abych nemusela pak jen trpce litovat...
Opět se za všechno budu hrdě bít,
Já tě fakt nenechám nikdy a nikam jít,
Hážu všechno až na hrob mý duše,
Neříkejte nikdo, že je to zase klišé...
Teď už si toho anděla navěky ohlídám,
Budu ho střežit jak se nesní vám...
...Klíč přátelství...
Proč tobě, holka, nestojím už ani za pozdrav?
To už mě snad ráda nemáš?
Co mám čekat za podraz?
Kam ještě nástrahy vkládáš?
Nebudu za tebou lézt,
Taková nejsem a nebudu,
Do života nikdy už nebudu se ti plést,
Já místo svý jinde si vybudu.
Nejlepší kámošky byli jsme,
Teď je všechno pryč,
Jedna pro druhou žili jsme,
Však někdo teď zahodil od přátelství klíč.
Těžko všechno bude, takový jako dřív,
Teď vlak dojel na konečnou,
A všecičko je pryč...
...a já už nevím jestli chci najít vůbec ten zahozenej klíč...
...samozřejmě, že chci všechno takový, jaký to kdys bylo,
tak aby se nám zas krásně žilo...
...tohle všechno jsou jen sesumírovaný pocity,
přátelství, štěstí je, kde si TY...!!!
...Přátelství...
Přátelství znamená rozumět druhému,
přátelství znamená podat pomocnou ruku,
přátelství bojuje proti světu celému,
přátelství zabrání zoufalému breku.
V přátelství mluv vždy jen pravdu.
Přátelství a láska je podobný cit,
přátelství ani láska nevydrží zradu,
v přátelství je láskyplný klid.
Přátelství znamená klidně žít,
přátelství ale to pravé,ber vážně,
přátelství znamená přítele v srdci mít,
do pravého přátelství nemíchej nikdy vášně.
Přátelství
Přátelství je silnější než láska,
v té někdy hraje roli sázka.
Přátelství je nejsilnější pouto na světě,
s přáteli můžeme žít na své vlastní planetě.
Mít svoji řeč, tajemství a styl,
každý, kdo má to štěstí mít přátelé, tohle pochopil.
I já jsem tohle poznala a jsem za to hrozně ráda,
největším štěstím na světě je míti aspoň jednoho pravého kamaráda.
Pravý přítel nás vyslechne, poradí a utěší
a drobných prohřešků, kterých se dopustíme neřeší.
Přítel nás rozesměje, i když nám do smíchu zrovna není,
přítel nám rozumí a pro všechno má pochopení.
Přítel nám setře slzy, když už nemůžeme dál,
přítel při nás i v těch nejtěžších chvílích stál.
A i když občas hrozí malé či větší hádky,
snažme se odpustit a vrátit se do starých kolejí zpátky.
Važme si svých přátel, v životě je jich potřeba,
kdo ví, co bude za pár let, kdy budem potřebovat na chleba?!
A v takovýchhle chvílích by měl být přítel na blízku stále,
není potřeba prezidenta, císaře ani krále.
Já za dva lidi na světě bych i zemřít schopna byla,
jen abych zachránila jejich životy, ruku do ohně bych podstrčila.
Přátelství je pro mě prostě vše, co může být,
jsem ráda za přátelé, které mám a doufám, že ještě dlouho budu mít.
Nehledej života nové dějství
ohlédni se za sebe, na přátelství.
Přítel, to nejcennější co máš,
klidně zaň do ohně ruku dáš.
Teď všach chvíli sleduj ještě
jak milosrdné kapky deště
krásných slov a tajných přání,
hladí tvoje srdce do svítání.
Važ si každého jejich citu.
Až budeš číst si tuhle větu,
vzpomeň si na chvíli krásnou
dříve, než ti hvězdy zhasnou.
Nepřehlížej jejich rady.
Najdi v nich tvůj poklesek,
pak vypěstuješ svěží sady
jak první jarní paprsek.
